Adventní drabble č.11
„Medvěde, pojďme něco dělat, já už jsem z té nečinnosti celý nervózní.“
„A co je ještě nového?“
„Medvěde…“
„Ale no porád…nojo, tak pojďme na ryby,“ zahučel medvěd.
Zajíc okamžitě vyrazil z domečku.
Medvěd si sbalil, co potřeboval a vydal se ke svému oblíbenému místu za skalním ostrohem. Za chvíli se přihnal i zajíc. Poskakoval kolem medvěda tam a sem a dokolečka dokola a hrozně to lezlo na nervy.
„Zajíci, okamžitě přestaň pobíhat.“
„Ale já se tak těším! Co myslíš, že chytneme? Pstruhy? Duhové? Nebo potoční? Nebo úhoře?“
„Já z tebe chytnu psotník! Ty už jsi ho evidentně chytil.“
Došli k říčce a medvěd se pohodlně usadil na břehu, vybalil fidlátka a spokojeně se zahleděl na hladinu. Zajíc si vzal taky prut a nějakou dobu se choval slušně. Ovšem nevydrželo mu to a po chvíli čím dál frenetičtěji bičoval vodu. Medvěd nespokojeně zabrumlal.
Zajíc našpizoval uši.
„Něco slyším.“
„Brhm.“
„Rádio.“
„Brhm.“¨
„Vyhrává píseň o troubovi manželovi a syčícím plynu.“
„Zajíci…..prosím, ušetři mne.“
Chvíli bylo ticho. Pak dostal zajíc spásný nápad a šel se projít. Medvěd se slastně zakřenil do sluníčka. Ovšem ani idylka netrvala dlouho. Opět se přiřítil zajíc kosmickou rychlostí a vyhrknul:
„Los!“
„Snad losos.“
„Ne, los!“
„Lososi tu nežijí.“
„Los vážně los! V autě!“
„Zajíci, některé houby sice jedlé jsou, ale dohodli jsme se, že my je jíst nebudeme.“
„Ty mi nevěříš.“
„Ne a prosím tě, nikomu to nevyprávěj.“
Zajíc seděl uraženě na bobku a medvěda to celé přestalo bavit. Sebral dva pstruhy do pytlíku a vraceli se pomalu domů. Když došli na mýtinku, kde před lety postavili svůj nový domeček, uviděli červené Volvo s bílými puntíky a švédskou poznávací značkou, které před domečkem parkovalo. Medvěd se zadíval na zajíce, které vypadal jako živoucí vykřičník. Z domečku se ozýval halas. Vešli a ustrnuli. Na pohovce, kde se s oblibou rozvaloval medvěd nyní seděl los. Nohu přes nohu a diskutoval se zvířátky.
Křečkovič zavýskl:„Tady jste! Přijel mne navštívit kámoš. Seznamte se.“