Adventní drabble č.12
Sacharóza vyšla z věznice kde dělala interview s několika trestaňkyněmi z dámského oddělení. Necítila se dobře a tak si zašla do nejbližší čajovny na šálek silného černého čaje. Snažila si vybavit cokoliv z její návštěvy - ale nešlo to. Bezradně koukala do poznámek, ze kterých stále sice bude moci složit reportáž, to nebyl ten problém, ale i po několikátém přečtení si nemohla vzpomenout na jediné vyřknuté slovo. Jako by tam ani nebyla. Přesto si však pamatovala to, o čem se bavily. Byl to hrozně zvláštní pocit, jako by si snad četla svou vlastní reportáž, kterou ještě nenapsala.
Zvedla se od stolu a vyrazila domů, cestou si koupila nějaké teplé pečivo přímo z trouby. Dorazila domů a vzápětí si uvědomila, že nechala v čajovně klobouk. Nasadila si na hlavu jiný a vyrazila pro něj ven.
Okamžitě se jí začaly vracet vzpomínky.
Prásk. Šest. Pích. A-a. Cicero. Lipschitz.
Byly rozmazané, ale začínaly se vyjasňovat. V pozadí jí v hlavě vyhrávala píseň, kterou už dříve slyšela. A pak se jí to všechno objevilo znovu před očima.
Prásk. Šest. Pích. A-a. Cicero. Lipschitz.
První kriminálnice se kterou mluvila měla bizarní příběh. Její manžel žvýkal žvýkačku - ne, práskal na ní bubliny. Nemohla ten zlozvyk vystát, a tak jednou když se otrávená vrátila z práce si řekla – praskni ještě jednu bublinu…! Což udělal. Tak vzala z police kuši a vystřelila dvě varovné střely. Přímo mu do týla.
Prásk. Šest. Pích. A-a. Cicero. Lipschitz.
Druhá měla přítele, který jí řekl, že je svobodný, ale, jak později zjistila, měl ve skutečnosti šest žen. Jeden ze skalních vyznavačů mnohoženství. A tak mu jako každý večer namíchala drink. Někteří chlapi prostě neumí pít, víte? Arsenik.
Prásk. Šest. Pích. A-a. Cicero. Lipschitz.
Třetí žena připravovala večeři a v tom se vřítil domů její muž a řval na ní, že spí s mlíkařem. Vyváděl jako šílený. A pak jí naběhl na nůž. A znovu. A znovu. A znovu. A znovu. A znovu. A znovu. A znovu.
Prásk. Šest. Pích. A-a. Cicero. Lipschitz.
Čtvrtá žena na ni jenom něco promluvila přes mříže, nerozuměla jí. Mluvila nejspíše Klačsky. Jenom poslední slova byla zdejším jazykem – „Jsem nevinná!“
Prásk. Šest. Pích. A-a. Cicero. Lipschitz.
Pátá žena byla známá zpěvačka Velma Kellyová, teď za mřížemi ještě známější. Společně se svou sestrou Veronikou měly při vystoupení taneční sestavu. Dvacet akrobatických čísel za sebou. Přemety, skoky, roznožky, otočky… Jednoho dne kdy společně se svým manželem popíjeli a bavili se v hotelu Cicero odešla z pokoje pro led, protože jim došel. Vrátila se zpátky a její sestra z jejím manželem zrovna předváděli trik číslo sedmnáct. Roznožku. Velma uvedla, že poté se jí před očima setmělo a nic si nepamatuje. Rozednilo se jí až když si myla své ruce od krve.
Prásk. Šest. Pích. A-a. Cicero. Lipschitz.
Šestá žena chodila s mladíkem jménem Lipschitz. Velmi ho milovala, byl velmi citlivý a byl to malíř. Ale ta umělecké duše si pořád pokládala otázku „kdo jsem?“ a nemohla se najít. Každou noc vyrážel ven se „hledat“ a po cestě našel Ruth, Gladys, Rosemary… a Irwinga. Rozešli se kvůli tomu, že neměli stejný pohled na svět. On se viděl jako živý, ona ho viděla jinak.
Nikdo by se jim přece nemohl divit, ne? Mohli si za to sami.
Sacharóza si promnula spánky, dostala z toho bolení hlavy. Odkud jen zná tu písničku co jí hraje v hlavě?