Adventní drabble č.4
Na Bečevném rybníce sídlil již skoro dvě stě let. A byl to dobrý rybník. Jenže rok od roku se stavělo blíže k vodě, lidí přibývalo, ženy klevetily na hrázi, a vůbec toho hluku. A pak to hlavní – místní hasiči si pořídili nejen stříkačku a sirénu, ale začali pořádat hasičská cvičení a to už bylo skutečně příliš i na tak tolerantního vodníka.
Začal se vyptávat volavek a kachen, kde by se dalo usadit na nejmíň dalších dvě stě let. Třetí den se vypravil v podobě žáby v zobáku jedné z nich na vyhlídkový let k Hořenímu jezeru v podhůří. Snesli se na břehu ve stínu svahu Zapače a pozorovali, jak se leskne druhá polovina jezera v pozdně odpoledním slunci. Vodník skočil do vody a v matném šerosvitu u dna našel pozůstatky starého vodnického příbytku. Možná v trochu ubohém stavu, ale to se poměrně rychle dá opravit a přizpůsobit a bude si bydlet jako lord.
Nastal den, kdy jednomu formánkovi zaplatil za stěhování a vydal se na cestu. Největší starost mu dělaly hrnečky s dušičkami, které musel zapečetit voskem, aby pokličky nespadly. K velké radosti ani jeden neutrpěl a už je ukládal do vyzděných poliček půlkruhovitého výklenku nového příbytku. Navečer se usadil na padlém kmeni ve vodě a kochal se pohledem na liduprázdnou krajinu, kam až oko dohlédlo. Nacpal si vodnickou fajfku a v jeho duši se rozléval klid růžového soumraku.