Drabble č. 4
Jednoho dne se liška rozhodla, že strašně nutně potřebuje dračí kůži. Vylezla vysoko do hor do hnízda dešťových draků, kde číhala na svou příležitost. Draci jako všichni svého druhu jednou za čas svlékají kůži. Liška vychytrale zalehla v křoví a čekala až den pohasne. Pak se rychle zmocnila svlečky dráčete a utíkala seč jí síly stačily.
Jen co si dračice krádeže všimla, vydala se v liščiných stopách. A ať liška zametala ocasem stopy sebelépe, dračice ji přesto doháněla. Hop s skok a ještě jeden, liška nařezala pár vrbových proutků, schovala svlečku pod kámen, sedla si na něj a začala proutky splétat.
Za chvilku s přihnala dračice a supí: „Kde je svlečená kůže mého dráčete ty zrzavá tlamo?“
„To nejsem já. V okolních horách je tisíc lišek. Já jsem liška, co plete košíky. Sleduj,“ a přistrčila jí spletené proutky pod nozdry.
Dračice na ni nasupeně zírala. Moc dobře věděla, že ta ryšavá potvora lže. Ale nebyla schopna jí to dokázat. Zafuněla proto zlostí: „Jen počkej, však já tě jednou dostanu ty zplozenče rezavého skunka!“ Otočila se na patě a vracela se zpátky do svého hnízda vysoko v horách.
Chytruška odhodila proutky, vytáhla z pod kamene kořist a vydala se nyní již volnějším krokem k domovu. V domečku se převlékla a rozhlédla po ostatních zvířátkách. „Můžete mi říkat Kicune,“ zatvářila se záhadně a přetáhla si dračí kůži jako kápi přes obličej.